Hyundai i10: Do města tak akorát, ale co delší cesty?

Po Mazdě CX-5 za milion korun následoval přesun do úplně jiné kategorie. Takovým autům pracovně říkám mikrovlnka na kolech. Ale to spíš jen pro pobavení. Hyundai i10 je z kategorie těch nejmenších, a tak jsem se musel vypořádat s celou řadou změn. Jak jezdí Hyundai i10 a komu bych ho doporučil?

Úvodní poznámka autora článku:

V první řadě bych chtěl uvést, že v tomto článku a v dalších recenzích budu vycházet ze svých osobních zkušeností a pocitů. Hodnocení vozů a jejich jízdních vlastností je subjektivní a každý ho může vnímat trochu jinak. Ještě bych rád dodal, že dosud jsem jezdil převážně s vozem Volkswagen Passat B8 2.0 TDI, takže mě to bude možná svádět k porovnávání s tím to standardem.

Parametry testovaného vozu Hyundai i10

• motor 1,2i zážehový DOHC D-CVVT 16 V
• počáteční stav km 46 km
• převodovka automatická
• palivo benzín
• cena vozu od 279 990 Kč
• uváděná spotřeba 5,5 litrů
• zrychlení z 0 na 100 km/h 15,8 s

Technická dokumentace vozu

Jak vypadá Hyundai i10

Vzhled je to, co mě na voze Hyundai i10 bavilo nejvíc. Sice je to menší auto, ale vzhledově s tím nemám žádný problém. Auto působí moderně. Navíc se mi líbí ta šedá barva v kombinaci s černou střechou. V N Linu by to bylo asi ještě zajímavější. Fajn jsou i denní světla ukrytá v přední masce. N Line je má zase o něco hezčí, ale i tady je to na pohodu.

Na co jsem si ale musel trochu zvykat, je polep s nápisem „Mějte velké cíle“. Zcela upřímně bych takový slogan dal třeba na Tucsona nebo na Santa Fe. Ale na i10? Jako proč? Působí to na mě zvláštně. Pár kamarádů se mi za to smálo, ale co už. Chápu, že je to předváděčka a něco zajímavého tam musí být. Každopádně to upoutá pozornost, takže to účel plní.

Mít to motor jako i30 N, tak by mi vůbec nevadilo (pořád) jezdit v takto malém autě – i s těmi velkými cíli. Ale o jízdních vlastnostech níže.

Interiér vozu

Tady je vidět, že je to levnější kategorie vozů. S Mazdou to ani nemůžu srovnat, protože by to nebylo fér. Sedačky jsou klasické látkové, všude plasty, ale to tak nějak od takového auta čekáte. Mezi nedostatky bych uvedl klimatizaci, která se nastavuje kolečkem mezi modrou a červenou barvou. Takže nemáte tušení, na kolik stupňů to máte nastavené. S tím jsem trochu bojoval.

Naopak bych vypíchl infotainment, který je na chlup stejný jako u vozů i30 kombi (N Line) nebo i30 N, které jsem testoval předtím. Přední budíky jsou v podobě displeje a ukazují mimo jiné také jízdní data, která při testování vozů sleduji. Můžete si změnit barvu budíků kromě modré na červenou nebo zelenou. Parkovací kamera funguje, jak má.

Do držáků na pití větší láhev (takovou tu cyklistickou) nenarvete, ale klasická plechovka nebo půlitrová láhev od coly tam drží v klidu. Co mě docela pobavilo, je loketní opěrka. Místo klasické široké, na kterou můžete být zvyklí z jiných vozů, je tady taková ta úzká, sklopná jak v autobuse do Chorvatska. Pod tím najdete klasickou ruční brzdu, což mi nijak nevadilo. Překvapilo mě ale, že řadící páka měla jen tři polohy – R, N a D. Tohle auto je bez péčka. Napadá mě otázka, v jaké poloze by to mělo být, když zaparkujete? Zkusil jsem všechny. V každém případě nastartujete jen v neutrálu.

Bezdrátová nabíječka na telefon kupodivu nabíjela docela dobře, což mě mile překvapilo. Pokud se budeme bavit o hudbě, tak možná můj JBL repráček hraje o něco lépe. Dobře, trochu přeháním. Jsem totiž ovlivněný super zvukem z Mazdy CX-5, takže kdybych neměl to srovnání, přišlo by mi to asi lepší. Nakonec jsem si zvykl. CarPlay fungovalo tak, jak mělo, takže pecka.

Vzadu nebylo moc místa, ale se tam vešly autosedačky i s dětmi. A nestěžovaly si. A nekopali mě. Kufr je menší, tak na pár batohů. Cestovní kufr tam nenacpete. Ale není to auto na cesty na dovolenou, takže pohoda. Pizza krabice se tam vejde, takže na rozvoz jídla po městě ideální auto.

Jak jezdí Hyundai i10

Uf, jdeme na to. Nemůžu se vyhnout srovnání s auty, se kterými jsem doposud jezdil. Co se týče automatu, tak ten řadí tak, že to prostě poznáte. Při řazení to cukne, jak kdyby do vás zezadu někdo drcnul. U automatu jsem se s takovým řazením ještě nesetkal. Nicméně si na to člověk za chvíli zvykne. Někdy to řadí dost pozdě, kdy mi přijde, že motor už dost řve a přitom nemá tah a stejně tam ten další kvalt neskočí. To se dá vyřešit přehozením na manuál a můžete si pákou nahoru a dolu řadit, jak chcete. Akorát to se vám u automatu asi nechce dělat.

Na popojíždění po městě a kratší cesty je to docela fajn. Automat vám jízdu zpohodlní. Ale na delší cesty, kde je třeba někoho předjet, je to takové méně komfortní. Na dálnici to taky docela šlo, ale v autě byl dost hluk. Při rychlejší jízdě po okreskách auto moc nesedělo na silnici a občas jsem si říkal, jestli mě to v zatáčce nevyhodí. Řešení – opatrnější jízda. 

Co mi vadilo, je asistent jízdy v pruzích, který jsem musel vypínat při každé jízdě. A taky mi pár jízd trvalo, než jsem zjistil, jak se to dělá. Mačkal jsem na volantu to tlačítko pořád dokola, až mě napadlo ho podržet – bingo.

Super je, že se s takovým autem všude vejdete a všude zaparkujete. To je za mě obrovské plus. Oceňuji také funkci automatických světel, kdy dálková světla zhasnou, jakmile se na obzoru objeví jiný vůz. 

Jaká je spotřeba vozu Hyundai i10

Větší, než bych si u takového auta přál. Na to, jak to (ne)jede, bych to viděl kolem 4-5 litrů na 100 km. Jenže jak to tolik nejede, tak mě to nutilo na to šlapat. Navíc automat, že jo. Výsledkem je spotřeba cca 6,5 litru při najetých nějakých 1 000 kilometrech. Srovnání s předchozími jízdami nemám, protože auto jsem dostal s nájezdem 46 km, takže skoro funglovku. Do nádrže se vejde 36 litrů, což je takový větší kanystr.

Zase je potřeba přihlédnout k tomu, že jsem se zatím tomu autu nepřizpůsobil a moc úsporně jsem se jezdit nesnažil. Myslím si, že za 5,5 se s tím dá jezdit v pohodě.

Celkové shrnutí

Hyundai i10 byla pro mě zprvu velkou neznámou. Nevěděl jsem, co od toho čekat. Když pominu ten cukací automat, tak se s tím zas tak špatně nejezdilo. Jasně, není to závoďák, takže člověk musí oželet nějaké to předjíždění a zrychlování. 

Rodinné auto to není, to víme. Ale jako auto pro ženu jakéhokoliv věku, vlastně i pro mladší lidi (všech pohlaví) do města si to dokážu představit. Taky by mi dávalo smysl mít takové auto pro rozvoz jídla. Viděl bych to i jako služební auto pro někoho, kdo jezdí výhradně po městě za svými zákazníky – třeba nějaká péče o seniory nebo tak něco. Nebo pokud třeba máte apartmán někde u moře, třeba v Monacu, tak se vám takové auto do místních uliček taky hodí.

Hyundai i10 jsem měl asi jen tři týdny a najel jsem zmíněných cca 1 000 km.

Plusy

• CarPlay se mi připojilo hned automaticky a bez kabelu
• Praktické rozměry – snadné parkování a jízda v úzkých uličkách města
• Parkovací kamera
• Bezdrátová nabíječka na telefon opravdu nabíjí
• Automatická dálková světla
• Nízká cena
• Příjemný design exteriéru

Mínusy

• Vyšší spotřeba, než bych čekal
• Automatické řazení trochu cuká
• Slabší motor bez turba
• Slabší zvuk při poslechu hudby, ale dá se zvyknout
• Auto nedrží dobře na silnici při vyšší rychlosti
• Malý prostor pro zbytek cestujících a menší kufr