Když jsem v minulém článku mluvil o závodním autě (čtěte i30 kombi N line), nevěděl jsem, že se na mě chystá opravdové závodní auto. Hyundai i30 N je něco, co spíš než na silnice, patří na závodní okruh. Dřív jsem moc nechápal, k čemu si lidi takováto auta kupují. Teď už to chápu.
V první řadě bych chtěl uvést, že v tomto článku a v dalších podobných článcích budu vycházet ze svých osobních zkušeností a pocitů. Hodnocení vozů a jejich jízdních vlastností je subjektivní a každý ho může vnímat trochu jinak. Ještě bych rád dodal, že dosud jsem jezdil převážně s vozem Volkswagen Passat B8 2.0 TDI, takže mě to bude možná svádět k porovnávání s tím to standardem.
Už v článku o Hyundai i30 N line jsem vám představil rozdíl mezi vozy s přívlastkem N a N Line. Pojďme si to osvěžit. Nka jsou plnohodnotné sportovní vozy, N Line si na ně jakoby hrají – to znamená, že obsahují N prvky, ale motor je klasika.
Naprosto skvěle. Je to maličké auto o velikosti golfa, pětidveřák, které má fakt sportovní vzhled. Ikonická světle modrá barva je fakt top. Možná bych oželel ten polep, mám na mysli takové ty čáry, ale dá se to zkousnout. Zatmavená okna jsou samozřejmostí.
Po exteriérové stránce nemám tomuhle vozu co vytknout. Asi to není pro každého, ale já osobně jsem se v tom celkem našel.
Interiér se téměř neliší od vozu Hyundai i30 kombi N Line, který jsem měl předtím. Takže volant, řadící páka, pedály – všechno sportovní. Pár rozdílů by se přece jen našlo. Prvním a tím největším jsou sedadla. Jakkoliv jsem si u předchozího auta myslel, že má sportovní sedačky, tak tyhle jsou opravdu top. Nevím jak na nějaké delší jízdy, ale nemám tomu co vytknout. Držel jsem pěkně v sedačce, i když jsem řezal zatáčky a záda mě nebolela. Sedadla mají pod hlavovou opěrkou logo Nka a to svítí. Malý detail, ale ty přece dělají věci dokonalými, ne?
Další malou změnou oproti N Line je, že na volantu se nacházejí dvě tlačítka navíc. Jsou světle modrá a dobře viditelná. Levé slouží k přepínání režimů (normal, sport a eco) a to pravé zrovna tak. Jen tím zapnete režim N, případně Custom N - což znamená, že si můžete celou řadu jízdních parametrů nastavit, jako třeba tvrdost podvozku, zvuk výfuku, zrychlení apod.
Startování je zde tlačítkem, ruční brzda zůstává opravdu ruční. Proč asi… Apple CarPlay opět jen na kabel, ale bluetooth připojení úplně postačí na hudbu i hovory. Ale tu hudbu fakt nepotřebujete. K tomu se ještě vrátím.
V kufru moc prostoru není, ale taky to není auto na rodinné nákupy. I když jsem s tím dal dvě cesty do Hornbachu a pohoda. Pár pytlů betonu uveze na klid a poradil jsem si i s regálem do zahradního domku. Děti jsem taky uvezl. Zde opět vítám kožená „záda“ předních sedadel, protože jinak bych to čistit nechtěl. V infotainmentu jsem si hrál jen s nastavením Custom režimu N. Jinak je to stejné jako u i30 N Line. Palubní počítač vám kromě jízdních dat nabídne i aktuální stav točivého momentu, turba, zrychlení a dalších parametrů.
Na tohle auto se strašně dobře zvyká. Jak jsem nastínil v titulku a pak ještě dál, tohle je první auto, kde jsem nepotřeboval rádio. Ten zvuk, to je normálně nesmysl. Ještě se to umocní, když si tam hodíte režim N, případně Custom N. To praskání výfuku, to je lahoda. A ještě jak to hodí při řazení meziplyn… Ta jízda je fakt zážitek. A je jedno, jestli jedete jen do večerky nebo na hodinovou projížďku. Nevím, jaké by to bylo v automatu, ale asi by to byl taky dobrý pojezd.
Podle mě se s tím úplně normálně jezdit nedá. Aspoň ze začátku ne. Teda podle předpisů samozřejmě ano, ale člověk neodolá tomu zrychlení. 280 koní je 280 koní. Taky si můžete nastavit, v jakých otáčkách vám to bude dávat signál na řazení. Nad budíky jsou takové 4 diody, které se postupně rozsvítí a pak to pípne.
Při jízdě auto skvěle drží na silnici. Přes prahy nebo na nerovné vozovce doporučuju normální jízdní režim, jinak to drncá jak na horské dráze. Ale jinak zrychlení pecka, jízdní vlastnosti pecka, brždění taky super. Člověk se v tom navíc cítí poměrně bezpečně. Víte, že předjedete, kdy budete chtít.
Na palubním počítači si můžete zapnout i stopky. Na normální silnice asi trochu věc navíc, ale na závodní okruh super funkce. Standard je tady i asistent mrtvého úhlu, parkovací senzory, parkovací kamera a další věci, které vám usnadňují jízdu a parkování. Jsem rád, že tu není asistent jízdy v pruzích, který bych musel neustále vypínat před každou jízdou.
První plná nádrž mi vydržela asi 3 dny. Záleží jak a kde s tím člověk jezdí. V průměru jsem se pohyboval kolem 12 litrů na 100 km, ale dá se s tím jezdit i za 20 litrů. Jak se říká, když chceš mít opici, musíš mít i na banány. Jezdit s tím jako s normálním autem moc nedává smysl. Takže když už si pořídíte Nko, budete ho muset živit. Přesto jsem v posledních dnech absolvoval několik delších jízd, kde jsem se snažil jet úsporně a se spotřebou jsem se dostal na 9 litrů.
Jak jsem řekl hned v úvodu, dřív jsem moc nechápal, proč si lidé kupují tento typ aut. Teď už to chápu. Požitek z jízdy je opravdu parádní. Na každodenní ježdění do práce to asi nebude. I když vlastně proč ne. Rodinné auto to taky není, ale zase pokud máte v rodině dvě auta, tak si to ke kombíku dokážu představit úplně v pohodě. Mít zbytečný milion, tak do něj jdu. Samozřejmě cena začíná mnohem níž, ale když už, tak už, ne?
Tohle auto je pro všechny, kteří mají rádi sportovní jízdu. Ono si s tím klidně můžete zajet na okruh třeba do Mostu. Baví mě i ta komunita kolem Nek. Potkáte někoho s Nkem a hned mává, troubí a bliká, jak to dělají motorkáři nebo autobusáci.
Za tímhle autem se otáčí spíš chlapi než ženy, ale to vlastně vůbec nevadí. S Nkem jsem najel cca 1 800 km.