Hyundai i30 N Line: Závodní auto pro rodinu

Nyní už nějakou dobu jezdím s dalším autem - Hyundai i30 N Line ve verzi kombi s benzínovým motorem 1,5. I tentokrát jsem s vozem jezdil primárně po okresních silnicích a případně ve městě. Jednou jsem ho vyvezl na dálnici do Brna a zpět a pak jednou do Prahy a zpět. Čím mě i30ka mile překvapila a co bych naopak od takového vozu ještě očekával? Pojďte se se mnou mrknout na další recenzi.

Úvodní poznámka autora článku:

V první řadě bych chtěl uvést, že v tomto článku a v dalších podobných článcích budu vycházet ze svých osobních zkušeností a pocitů. Hodnocení vozů a jejich jízdních vlastností je subjektivní a každý ho může vnímat trochu jinak. Ještě bych rád dodal, že dosud jsem jezdil převážně s vozem Volkswagen Passat B8 2.0 TDI, takže mě to bude možná svádět k porovnávání s tím to standardem.

Parametry testovaného vozu Hyundai i30 N Line kombi

• motor 1,5 T-GDI, 117 kw, 159 koní
• počáteční stav km 150
• převodovka manuální
• palivo benzín
• cena vozu od 524 990 Kč

Co vlastně znamená přívlastek N Line

Mezi některými modely Hyundai si můžete všimnout dvou přívlastků N a N Line. Zatímco vozy s přívlastkem N (Hyundai i20 N a i30 N) jsou plnohodnotné sportovní vozy, kterým to sluší kromě běžného provozu také na závodním okruhu, vozy s přívlastkem N Line jsou takové něco mezi. To znamená, že obsahují spoustu prvků jako vozy N, ale motor je „klasický“. Ještě si to upřesníme níže.

Exteriér vozu Hyundai i30 N Line

i30ku jsem obdržel v bílé barvě s černými prvky, jako jsou zrcátka nebo kola. Oproti klasické i30 má N Line sportovnější vzhled, což je na první pohled patrné. Přední maska se mi líbí asi nejvíc, ale celkově ten vůz působí sportovně i přesto, že se jedná o kombík. Cením také zatmavená okna. Bílá barva mi přišla fajn do té doby, než jsem s ní jel po dálnici. Na ruční automyčce jsem měl co dělat, abych všechny ty mouchy z toho dostal dolu.

Kromě verzi kombi si ještě i30ku můžete pořídit v hatchbacku nebo fastbacku. Osobně bych si stejně vybral kombík. Jsem na to zvyklý. Navíc tento kombík není tak dlouhý, jako třeba můj Passat B8, takže se s i30kou dobře parkuje. 

Interiér vozu

Co mě i na tomto autě vážně baví, je interiér. Moc se mi líbí černé zpracování včetně stropu. To jsem viděl málokde. Navíc uvnitř je to opravdu Nkové. Sportovní volant, řadící páka i sportovní sedačky navozují dojem závodního vozu. Ty sedačky bych vypíchl, protože vás dobře udrží, i když budete řezat zatáčky. Fakt super. Volant je rovněž pohodlný a ta řadící páka je taková designovka. Na stránkách modelu se ještě ve verzi N Line chlubí kovovým vzhledem pedálů, což je OK, ale mě to po designové stránce zas tak neoslovilo. 

Co mě naopak trochu překvapilo, je klasické startování klíčkem. Ale když vezmu, že je tady důraz na ten závodní styl, tak to asi dává smysl. Stejně tak ruční brzda, která je opravdu ruční. Škoda, že už je květen. Už jsem pár let nedriftoval. 

Co malinko postrádám od doby, co jsem měl Jeep Avenger, je Apple CarPlay, které je stejně jako v Mazdě 3 pouze na kabel. Nabíječku na iPhone s klasickým USB koncem už nemám, takže jsem si musel vystačit s připojením přes Bluetooth. Na přehrávání písniček ze Spotify nebo na telefonování to ale úplně stačí. Takže mě to ve výsledku nijak neštvalo.

Loketní opěrka je fajn, nemusím ji nijak štelovat. Ona totiž ani nejde. Respektive jde jen dopředu a dozadu. Místa pro odkládání je v i30 N Line taky dost. Jak pod loketkou, tak i na dalších místech. I tady trochu bojuji s telefonem. Ne že bych ho neměl kam dát, je zde přihrádka na telefon s bezdrátovým nabíjením. Ale já tomu spíš říkám bezdrátové ohřívání telefonu. Přestože na něm nemám žádný kryt, který by rušil nabíjení, tak se mi moc nenabije. Zato se celkem ohřeje, což ve mně vyvolává trochu obavy. Proto jsem telefon odkládal do držáků na pití a podobně.

I tady je stropní přihrádka na brýle, která je za mě už must have. Co bych ještě vypíchl, je, že když se setmí, veškeré kontrolky se rozsvítí modře a to vypadá fakt dobře. Infotainment je intuitivní, ale kromě neustálého vypínání asistence jízdy v pruzích jsem ho v podstatě nepoužíval. Písničky a další věci jsem jednoduše ovládal přes multifunkční volant. 

Dost prostoru pro celou rodinu

Já prostě mám rád kombíky. I když je tenhle menší, tak jsme se tam ve čtyřech lidech v pohodě vešli. Děti v autosedačkách nekopou do sedadel před sebou. A kdyby jo, tak ty jsou opatřené materiálem, který je voděodolný. Takže případné bláto z bot z nich setřete jak nic.

Kufr nabízí také dost místa. Dokonce se se mnou svezl pes na veterinu a neříkal, že by se mu jelo špatně. Kdybychom nechali doma psy (máme 2), tak se do auta vejdeme ve čtyřech i na dovolenou. Se psy by to chtělo střešní box na další věci. Ten jde na i30ku samozřejmě přidělat. 

Jízda vozem Hyundai i30 N Line po českých silnicích

Na jízdu jsem si zvykl dobře. Motor je svižný a na okresní silnice úplně ideál. Auto má dobré zrychlení. Co mě překvapilo, byl sportovní režim. Samozřejmě jsem se s ním setkal ve více vozech, ale tady mi ten rozdíl mezi normálním režimem a sportovním přijde nejmarkantnější. Nevím, čím to je. Možná se na to jen víc zaměřuji. Ale přišlo mi to super. 

V zatáčkách auto skvěle drží a vy v sedačce taky, což jsem už zmiňoval. Světla svítí, stěrače stírají. Po jízdních vlastnostech tomu nemám co vytknout. A to jsem zvyklý na 2.0 TDI. Možná jen hlučnost ve voze během jízdy na dálnici. Člověk se musí při konverzaci trochu víc snažit. Při jízdě obcí jsem naopak slyšel všechny kamínky, které létaly od kol do blatníků. Na dálnici v koloně se jede s i30kou stejně špatně jako s kterýmkoliv jiným vozem na D1 z Brna do Prahy v neděli večer.

Parkování vám kromě senzorů usnadňuje i parkovací kamera, která vám dodává, že byste se neměli spoléhat jen na ni. Na to jsem si docela zvykl. Pak jsem párkrát přesedl do jiného vozu, který to neměl, a začal couvat. Ujel jsem tak 3-4 metry, než mi došlo, že se dívám na klimatizaci, kde chybí obrazovka a nevidím tak za sebe. 

Ještě cením dálková světla, která se automaticky zhasnou, jakmile se na horizontu objeví protijedoucí vůz. Funguje to okamžitě, takže na vás nikdo nebliká, že ho oslňujete. Jsem zvyklý jezdit po setmění a tuhle funkci si nemohu vynachválit.

Kolik to žere

Tolik, kolik jsem čekal. Asi se s tím dá jezdit daleko úsporněji, ale já většinou zkouším, co to umí, co to zvládne a tak podobně. Obecně jsem se pohyboval v průměru kolem 7 litrů na 100 km, což je s ohledem na jízdní vlastnosti vozu celkem fajn. 

Celkové shrnutí

Konečně jsem dostal auto, které není jen pro ženy. i30 kombi je za mě ideální auto pro menší rodinu. Jakožto benziňák vám jednou nevrátí, že s ním jedete párkrát jen do večerky a domu. A na delší cesty je to také pohodlné. Za mě je to takový rodinný kompromis, kdy má taťka radost, že se auto tváří alespoň trochu sportovně, a zároveň nabízí prostor pro zbytek rodiny, rodinný nákup a další věci.

Přišlo by mi to i jako fajn služebák pro nějakého obchoďáka. I když na tento segment se spíš zaměřovala i40, která ale už není v prodeji. 

Osobně bych ho bral klidně jako druhé auto, i když zase na co dva kombíky. S vozem Hyundai i30 N Line jsem zatím najel skoro 2 000 km.

Plusy

• Dobré jízdní vlastnosti
• Sportovní sedadla, volant a řadící páka a další prvky ve stylu N
• Sportovní design a propracované detaily
• Intuitivní infotainment
• Příjemný interiér vozidla a dostatek odkládacích ploch
• Dost prostoru pro rodinu jak na sedačkách, tak v zavazadlovém prostoru
• Na kombík praktické auto, se kterým se dobře parkuje
• Automaticky sklápějící zrcátky - já podle toho sleduji, jestli jsem zamkl
• Dost přihrádek na pití - kromě středového panelu ještě ve dveřích
• Minipřihrádka ve dveřích akorát na ovladač od brány

Mínusy

• CarPlay jen na kabel
• Nabíječka na telefon je spíš ohřívačka
• Startování na klíč
• Ruční ruční brzda - ale to mi vlastně vůbec nevadí
• Ne každému mohou vyhovovat sportovní sedačky
• Slabá dvojka při pomalé jízdě, musel jsem podřazovat na jedničku
• Hlučnost ve voze při jízdě na dálnici